Zastropování cen plynu. Na co si dát pozor?

4 září 2022
autor: Michal Kocůrek

Ceny dvou klíčových energetických komodit pro domácnosti a tuzemský průmysl dosáhly v posledních týdnech tak vysokých a neudržitelných úrovní, že i dosud zatvrzelí obhájci volného trhu navrhují jeho úpravu a někteří i jistá dočasná omezení. Určení pevné maximální ceny plynu, využité k výrobě elektřiny, je téma pro nadcházející setkání Rady EU. Cena elektřiny je dnes závislá na nákladové ceně na výrobu poslední potřebné megawatthodiny pro pokrytí poptávky. V praxi to například znamená, že, zjednodušeně řečeno, pokud 99 procent zdrojů vyrábí elektřinu za 250 eur a jedno poslední procento za 1000 eur, cena na trhu bude přinejmenším 1000 eur. Právě plynové elektrárny jsou dnes těmi posledními zdroji, a tedy cena plynu (plus cena povolenky a další náklady) a účinnost jejich výroby do značné míry určují cenu elektřiny. V posledních dnech jsme viděli ceny, které se od tohoto principu cenotvorby odpoutaly z důvodu paniky, ale o tom jinde a jindy.

Plynové elektrárny v letošním roce spalují více plynu než obvykle. Jejich využití je vyšší, protože nahrazují nejen plánovaně odstavené německé jaderné elektrárny, ale nyní také neplánovaně dočasně odstavované francouzské jaderné elektrárny. Zaskakují také za nižší výrobu z vodních a větrných elektráren. V celé EU bylo letos v důsledku o 8 % vyšší výroby elektřiny z plynu zatím spotřebováno o 3,7 mld. m³ více plynu než v loňském roce. Při srovnání loňské a letošní výroby elektřiny z jádra v Německu pak odhalíme, že nárůst výroby všech evropských plynových zdrojů je téměř totožný s výpadkem, který způsobilo odstavení třech německých jaderných elektráren na konci loňského roku – celkem 21,5 TWh.

Plynové elektrárny jsou nyní v evropské elektrizační soustavě klíčové a pro odběratele je žádoucí, aby jejich provoz byl co možná nejlevnější. Stanovit pevnou fixní cenu plynu pro výrobu elektřiny je proto politicky velmi lákavé řešení. Každá mince má ale dvě strany, a i zde jsou rizika a požadavky, která by se neměla opomenout.

Kdo to zaplatí?

Pokud uvažujeme o horní hranici ceny, musí někdo rozdíl mezi nákupní cenou a prodejní vyrovnat. Automaticky očekáváme, že to bude stát. Pokud se k tomu stát zaváže, pravděpodobně s tím spojí nějaký typ zdanění. Nebo bude muset najít jiný zdroj financování. Příkladem může být Španělsko a Portugalsko, které zavedly tento typ dotování ceny zemního plynu pro výrobu elektřiny v polovině června. Ceny silové elektřiny, které v té době dosahovaly přibližně 200 €/MWh, se po tomto zavedení snížily na průměrnou hodnotu 144 €/MWh. Tuto hodnotu však dále navyšuje speciální daň, která má pokrýt náklady zafixování ceny plynu.

V případě Německa a dotování ceny zemního plynu ve výši 200 €/MWh by se teoreticky cena elektřiny mohla snížit z hodnoty okolo 600 €/MWh na hodnotu okolo 250 €/MWh. Pro Německo by to byly náklady ve výši přibližně 20 mld. EUR. Úspora na ceně elektřiny by však mohla být násobně vyšší. Pokud bychom zohlednili časový rozměr problému a dalších několik proměnných, můžeme se dostat k úspoře okolo 100 až 150 mld. EUR ročně jen pro Německo. Náklady jsou tak jen 13 až 20 % přínosů.

Nechtěným důsledkem jakékoliv dotace je však vždy oživení poptávky. V našem případě musíme očekávat nižší tlak na snižování poptávky elektřiny z důvodu její nižší ceny, což dokládá španělský příklad. Bylo by také nutné ošetřit pravidla pro poskytování dotací na zemní plyn pro výrobu elektřiny, aby se výroba z plynu nenavyšovala nad nutnou úroveň. To může být velmi složité. Rozhodně musí takový systém být dostatečně flexibilní, aby mohl rychle reagovat na případné problémy snižováním či zvyšováním míry dotování či zaváděním omezujících opatření ad hoc. V situaci nedostatečných dodávek plynu a pohotového výkonu elektráren je nezbytné reagovat adekvátním snížením spotřeby. Zastropování ceny tedy musí být nastaveno v takové výši, aby existovala pořád dostatečně silná motivace nespotřebovávat tolik minimálně do té doby, než si dokážeme zajistit dostatek zdrojů.

Lokální řešení je neúčinné

Dotování ceny plynu se musí zavést v celé dobře elektricky propojené Evropě, jinak nebude účinné. Španělsko a Portugalsko mají slabé elektrické propojení se zbytkem Evropy a dostatečnou vlastní výrobu. Pokud tedy sníží náklady na výrobu elektřiny, mohou si tím podstatně snížit i tržní cenu, protože elektřinu nelze za vyšší cenu dostatečně exportovat. Tyto dvě země tedy mohou do jisté míry tvořit cenový ostrov. Většina Evropy je ale propojena relativně silně a cenové rozdíly cen jsou malé. Aby se snížila cena na propojeném trhu, je nutno snížit náklady všech plynových zdrojů, především tedy Německa, kde roční výroba elektřiny z plynu dosahuje téměř na úrovně celkové spotřeby ČR.

Efekt a jeho dopad

Dotování či stropování ceny zemního plynu pro výrobu elektřiny se zdá být nyní nejefektivnějším prostředkem, jak omezit cenu elektřiny. Nemysleme si ovšem, že to může být univerzální a dlouhodobé řešení. Cena elektřiny není dána jen cenou plynu, což jsme viděli v minulém týdnu, ale celkovým nedostatkem výrobních zdrojů, který jednoznačně souvisí s dlouhodobým podfinancováním zdrojů elektřiny vlivem naprosté nepředvídatelnosti vývoje. Za nízkou prediktabilitu nese odpovědnost politika EU, která svými požadavky na rychlost dekarbonizace znemožňuje rozvoj tradiční energetiky. V Evropě budou chybět zdroje i nadále, protože jejich budování je časové velmi náročné. Očekávejme proto, že až opadne problém s cenou zemního plynu a provozem francouzských jaderných elektráren, budeme se pořád pohybovat v prostředí velmi drahé elektřiny. Jediným prostředkem, jak to dlouhodobě řešit je budovat nové zdroje, což je možné jen tehdy, pokud se Evropa vrátí na udržitelnou trajektorii rychlosti dekarbonizace.